Znáš ten pocit, kdy víš, že bys něco neměl/a dělat, ale nemůžeš si pomoct? Moje mamka tomu říká „zahrávat si s ohněm“. Je to lákavé, na chvíli Tě oheň může zahřát, ale taky Tě to může škaredě popálit. Proč nás „oheň“ tak láká? Ať už si namlouváme cokoli, víme, co je pro nás dobré. Ale snad jako na truc sami sobě se často pouštíme do věcí, u kterých předvídáme, že nás zraní. Zkusíme to. Co kdyby… Co kdyby to zrovna pro tentokrát prošlo a my odešli jen s tím dobrým pocitem, s tím vzrušením a dopaminem a adrenalinem. Bez bolesti, bez ztrát, bez trvalých následků. Protože jestli něco ruská ruleta umí, tak je to zaplavit nás nejslastnější vlnou adrenalinu. Ale takovéhle výhry se v životě prakticky nekonají. A čím výš nás vzrušení a excitace vynesly, tím hloubš klesneme, až to všechno skončí. Skutečnou otázkou tedy je, jestli nám ty pády stojí za to. Věřím, že někdy ano. Věřím, že si někdy nemůžeme pomoct, než se k ohni přiblížit, než si na ruletu vsadit, než riskovat všechno co máme, aby