Znáš ten pocit, kdy si Tvůj blízký kolem sebe „postaví zdi“ a nepustí Tě dovnitř? Kdy si něčím prochází, ale na tu cestu Tě s sebou „nepozve“? Moje úplně nejvíc nejoblíbenější ruská písnička je „Pozvi mě s sebou“ od Ally Pugačové (pokud jsi mladší ročník, zeptej se starších ročníků, jistě budou znát). Asi proto že v ní slyším podstatu lásky, vztahů… „Pozvi mě s sebou, projdu zlými sny, vypravím se za tebou, žádná cesta mě neodradí, přijdu tam kde jsi teď ty, namaluješ na nebe slunce, kde roztříštěné představy zvýrazňují sílu výšek“ (můj velmi hrubý překlad refrénu). Vždycky si u toho vybavím tátu, jak bojoval s alkoholem, a ke svému boji nás nepřizval. Nikdy nás v tomhle ohledu „nepustil k sobě“. Přitom to bylo to jediné, po čem jsem celé ty roky prahla - pozvi mě s sebou a já překonám jakékoli noční můry, jakoukoli vzdálenost, vše co se mi postaví do cesty, jen abych byla s Tebou. Nemůžeme zničit démony našich milovaných, nemůžeme je zachránit ani před nimi samými, a