Umíš přiznat, když něco nevíš? I v momentech, kdy bys opravdu, ale opravdu aspoň chtěl/a vypadat, že víš? Dokážeš odsunout ego na vedlejší kolej a přiznat, že Tvoje vědomosti a zkušenosti mají limity? Vyrůstala jsem v prostředí zaměřeném na výkon a dobrovolně si vybrala obor, který je stejný. Ať už studia nebo moje zaměstnání často přímo vybízí k tomu, že odborník ví, ba přímo musí vědět. A i když neví, tak vlastně ví. Přijde mi to ale jako velmi nebezpečná praxe. Když nevím informaci, domyslím si, odvodím si, vymyslím si… Obzvlášť pokud to praktikují lékaři. Není divu, že pacienti jsou často zmateni protichůdnými názory nebo v nejhorším případě plní doporučení, která jim škodí. „Odborník si ale přece nemůže dovolit nevědět,“ bývá častý argument na toto téma. Odborník je obyčejný smrtelník, člověk, který se celý život musí vzdělávat, aby odborníkem zůstal. Není možné pojmout všechny informace v jakémkoli oboru. A je dobré a užitečné, své hranice znát. Uvědomila jsem si to ve chví