Přeskočit na hlavní obsah

Jak si psychiatrička si ráda hraje s ohněm


Znáš ten pocit, kdy víš, že bys něco neměl/a dělat, ale nemůžeš si pomoct? Moje mamka tomu říká „zahrávat si s ohněm“. Je to lákavé, na chvíli Tě oheň může zahřát, ale taky Tě to může škaredě popálit. 

Proč nás „oheň“ tak láká? Ať už si namlouváme cokoli, víme, co je pro nás dobré. Ale snad jako na truc sami sobě se často pouštíme do věcí, u kterých předvídáme, že nás zraní. Zkusíme to. Co kdyby… Co kdyby to zrovna pro tentokrát prošlo a my odešli jen s tím dobrým pocitem, s tím vzrušením a dopaminem a adrenalinem. Bez bolesti, bez ztrát, bez trvalých následků. Protože jestli něco ruská ruleta umí, tak je to zaplavit nás nejslastnější vlnou adrenalinu. 

Ale takovéhle výhry se v životě prakticky nekonají. A čím výš nás vzrušení a excitace vynesly, tím hloubš klesneme, až to všechno skončí. Skutečnou otázkou tedy je, jestli nám ty pády stojí za to. 

Věřím, že někdy ano. Věřím, že si někdy nemůžeme pomoct, než se k ohni přiblížit, než si na ruletu vsadit, než riskovat všechno co máme, abychom si toho následně vážili více než kdy dřív. Jenže taky můžeme prohrát a přijít o všechno.

Ať už riskujeme z nudy, kvůli adrenalinu, pro samotné vzrušení, nebo abychom se cítili „naživu“… Neexistují lepší způsoby, jak si navodit zmíněné pocity? 

Sama sebe se někdy ptám, co je se mnou špatně, kde se stala chyba, že bych vsadila vše, co mám, co jsem budovala, co miluju, jen pro pár chvil… S ohněm. Snad že si pak více vážím nespálené kůže. 

Víš, o čem mluvím nebo je to pro Tebe příliš vágní? „Umíš chtít to co máš“ a ruletu nepotřebuješ? Nebo bez ohně nemůžeš žít?

Vaše někdy lehkovážná psychiatrička 


PS: Znáš písničku Půjdu, kam chci od Radůzy? 

(…)

Bůh na zem hvězdu shodil když po nebi chodil

Teď si můžu něco přát

Papírový draky slunce hory mraky 

Umět chtít to co mám

Poznat, když se mýlím 

Opustit v tu chvíli pro neznámé 

To, co znám.

(…)


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak psychiatrička poslouchá Tři sestry

 Hledáš si někdy význam písniček? Kontext, ve kterém vznikly, autorovu pointu, kterou zamýšlel?   Se mnou v posledních dnech, kdy jsem měla více služeb na „záchytce“, zůstává Aida od Tří sester. Znáš ji?   Lou Fanánek podle mě zcela bravurně popsal delirium tremens a závislost na alkoholu v jediné písničce. (O alkoholismu a psychiatrii potom zpívá ještě v Pomeranči, a má pravdu, u nás „z rádia nikdy nehrajou Sestry“).   Pokud člověk pije tak dlouho, a tak intenzivně, že má v krvi skoro víc promilí než krvinek, a najednou se rozhodne, že přestane (nebo mu dojdou peníze), rozvine se u něj masivní odvykací stav, který může vyústit v delirium tremens. 50 % pacientů s deliriem tremens na něj zemře. Až tak vážný je tenhle stav.   Mezi typické projevy patří tzv. mikrozoopsie – vidiny malých zvířátek. „…Na vaně jsou bílý myši mezi nima Aida…“ Ale mohou se objevit i další zrakové halucinace – „Je tady Čingischán, Rumcajs i Ci...
1 komentář
Další informace

Jak se psychiatrička snaží nechat věci plynout

Umíš přijmout věci je tak jak jsou, i když se Ti to zrovna vůbec nehodí? Dokážeš v takové situaci neusilovat o změnu?  Zrovna teď bych si přála, aby některé věci byly jinak. Teda moje hlava by si to přála. Mentálně bych se nejradši vrátila ke svým běžným aktivitám a práci. Psychicky toužím po podzimních procházkách barevnými lesy a parky, dát si horkou čokoládu ve městě venku a využít toho, že mi ještě nemrznou prsty. Nebo být aspoň schopná udělat livestream na IG.  Moje tělo ale touží po klidu. Po odpočinku. Fyzicky jsem vyčerpaná a drtivou většinu svých oblíbených aktivit musím vypustit. Strašně mě to štve.  A hrozně ráda bych to změnila. Překonala to. „Hecla se.“ Jenže vím, že „přidat víc když už nemůžeš“ tady není tou správnou odpovědí. Následky by mohly být… Fatální.  Už jen z lékařské praxe mě napadá spousta odstrašujících případů, jak to dopadá, když si včas „nedáme oraz.“ Angíny mohou přejít v zánět hrudní dutiny. Vyčerpání v syndrom vyhoření a ten v depresi....
Okomentovat
Další informace

Jak psychiatrička nerada mění plány

Patříš mezi lidi, kteří rádi plánují nebo raději improvizuješ podle toho co přináší situace? A jak reaguješ, když se plány změní? Pokrčíš rameny a vymýšlíš co dál za pochodu nebo propadáš zoufalství, že Tvé plány nevyšly?  Dnes Ti výjimečně nebudu psát o tom, jak je důležité umět přijímat fakt, že se věci nevyvíjí, jak jsme si představovali nebo plánovali.  Ale o tom, co přichází poté. Lhala bych, kdybych řekla, že pokaždé když něco nevyjde, jak jsme chtěli, objeví se ještě lepší možnosti. Někdy je kupa hnoje prostě jen kupa hnoje, bez fialky na vrchu.  I tehdy se s tou hromadou s… výkalů, dá něco udělat. Třeba hnout. Nebo ji obejít. Přála bych si, abych byla natolik vynalézavá a pohotová, abych to ve vypjatých situacích vždycky uměla.  Když jsem si nedávno v jedné situaci uvědomila, že jsem si plánovala něco, co prostě není možné a že realita mě docela děsí, rozbrečela jsem se. Chtěla jsem relaxační víkend a místo toho jsem ztuhla už jen při představě, co vše to bud...
Okomentovat
Další informace