Věříš v sílu vzpomínek? V pocity kterou jsou schopné vyvolat i po desetiletích, ve způsob jakým nás formují… Nebo je shledáváš zbytečnými? Proč se vracet k minulosti… Až na to, že se k ní vracet nemusíme, žije v nás každý den a formuje nás každou minutu. Moje nejoblíbenější Vánoce v dětství byly… Všechny Vánoce! Ať bylo více či méně dárků, ať byly uspěchané nebo měli rodiče více času, i když někdy přišly rodinné hádky a stres… Vždycky jsme měli naše tradice, naše malé jistoty. Jistěže se trošku měnily v průběhu let, ale nikdy jsme se jich nevzdali. Tradice jsou pro nás jako tmel, je to společný zážitek, společná vzpomínka, na které se podílíme a neseme si následně s sebou všichni. A v časech, kdy se zdá, že není dost společných chvil, zážitků a radosti, jsou právě vzpomínky naší útěchou. Dokonce i ty smutné nebo naštvané vzpomínky se můžou po letech stát zdrojem smíchu. Stalo se Ti to už? Musíme se se ségrou pokaždé smát, když si vzpomeneme na naše první pokusy o vanilkové rohlíčky…