Umíš si říct dost? Dost alkoholu, dost drogám, dost vzdávání se nebo dost boji, dost toxickým vztahům? Umíš poznat správnou chvíli, kdy přestat? Nejsmutnější osudy které jsem zatím v práci potkala byly pro mě ty, které byly spjaty s alkoholem. U „tvrdých drog“ se člověk může zničit i vcelku rychle. U alkoholu to jde pomalu… Až najednou člověk skončí jako pacient na psychiatrii, neví proč, a mentálně zůstane zaseknutý v době, kdy pít teprve začínal. Čím více pracuji s alkoholovými a všeobecně jakýmikoli demencemi, tím víc jsem začala oceňovat paměť jako psychickou funkci. Naše paměť to jsme my. Alkohol je neurotoxický. Poškozuje celý mozek, ale některé struktury jsou náchylnější… Když pak pacient pije „první ligu,“ vlastně se ani nedivíme, že si z toho nic moc nepamatuje. A pak když skončí v chráněném prostředí, kde abstinuje, automaticky se jeho mozek vrátí do dob, které si pamatuje. A to mi přijde nejsmutnější. Neznám nikoho, komu by se podařilo takovému pacientovi vysvětlit, co