Snad úplně poprvé se nemůžu rozhodnout, o čem psát. Je tolik témat, o kterých v posledních dnech přemýšlím. (Ne)jistoty, předsevzetí, sebepéče, vztahy… Ale pokaždé když se snažím ke každému z nich vyjádřit nějakou myšlenku, připlete se tam téma druhé. A tak jsem se rozhodla porušit, co jsem si předsevzala při tvoření tohohle blogu – že si z něj nebudu dělat „terapii“. A využiju dnes tenhle prostor jako „safe space“ – bezpečné místo, kam můžu napsat, co chci, aniž by to muselo mít větší hodnotu, aniž bych myslela na to, komu se to bude nebo nebude líbit, a jestli za to budu odsuzovaná. Tak tedy mé milé bezpečné místo: Tenhle rok se pro mě nese v duchu jednoho přísloví (trochu klišé): „Když není nic jisté, je možné všechno“. Zažila jsem spoustu frustrace z nevydařených plánů, pocity bezmoci, strachu… Vím, že někteří to měli mnohem horší. Ztráta blízké osoby, zaměstnání… A je zatraceně těžké v takové situaci hledat nějaká pozitiva. Nevím, jestli já sama bych hledat nějaká chtěla. Ale t