Taky někdy „kážeš vodu a piješ víno?“ Děláš věci, které nedoporučuješ ostatním a sám/sama se jich nedokážeš vzdát? Medicína je žijícím příkladem tohoto přísloví. Na plicní ambulanci Ti lékař doporučí rozhodně přestat kouřit, a potom si jde sám „zapálit.“ Na gastroenterologické ambulanci Tě poučí o správné dietě a k obědu si dá smažené. V diabetologické ambulanci Ti řekne o všech výhodách zhubnutí obézní lékař/ka… Říkám si, kde je hranice mezi sebedestrukcí a silnou vůlí. Protože u nás, lékařů, se nedá mluvit o tom, že bychom nevěděli, co je pro nás dobré. Známe „pravidla.“ Určité chování a návyky povedou nevyhnutelně k určitým následkům. Vídáme to deno denně. Víme, co máme dělat. A přesto volíme špatně. Vydržíme 16hodin na sále, 32hodinové služby, agresivní pacienty, umírající pacienty, vadný systém… Ale nevydržíme bez jakéhokoli jedu, který si zvolíme. U některých svých kolegů vím, že je to nedostatkem psychohygieny (jestli chceš přiblížit co to je a proč je důležitá mrkni na mé