Věříš v sílu vzpomínek? V pocity kterou jsou schopné vyvolat i po desetiletích, ve způsob jakým nás formují… Nebo je shledáváš zbytečnými? Proč se vracet k minulosti… Až na to, že se k ní vracet nemusíme, žije v nás každý den a formuje nás každou minutu.
Moje nejoblíbenější Vánoce v dětství byly… Všechny Vánoce! Ať bylo více či méně dárků, ať byly uspěchané nebo měli rodiče více času, i když někdy přišly rodinné hádky a stres… Vždycky jsme měli naše tradice, naše malé jistoty. Jistěže se trošku měnily v průběhu let, ale nikdy jsme se jich nevzdali. Tradice jsou pro nás jako tmel, je to společný zážitek, společná vzpomínka, na které se podílíme a neseme si následně s sebou všichni.
A v časech, kdy se zdá, že není dost společných chvil, zážitků a radosti, jsou právě vzpomínky naší útěchou. Dokonce i ty smutné nebo naštvané vzpomínky se můžou po letech stát zdrojem smíchu. Stalo se Ti to už?
Musíme se se ségrou pokaždé smát, když si vzpomeneme na naše první pokusy o vanilkové rohlíčky… Na naše černé smradlavé pokusy ani v nejmenším nepřipomínající vanilkové rohlíčky. A kolik času nám to zabralo!
Rozhodla jsem se zrovna dnes pro tohle téma právě proto, že letošní Vánoce jsou přinejmenším netradiční. Za běžných okolností, by nám odměnou za všechen ten shon bylo setkání s blízkými, vánoční trhy, večírky, kluziště, kina… Ale tento rok nabízí jiné výhry.
Pro mě nabízí například mnohem větší klid. Nepocítila jsem letos tolik vánoční shon. Místo toho jsem si více všímala vánočních světýlek, koled, výzdoby… Měla jsem zase radost z maličkostí, z procházky, z telefonního hovoru, z horké čokolády, pro kterou jsem si mohla dojít…
Začalo mi to připomínat dobu, kdy pro mě Vánoce byly právě o tom. O kouzelných světýlkách, času s rodinou, která pro mě jako dítě byla mým světem, o cukroví a pohádkách, zimních procházkách a radostí z dárků, jakýchkoli dárků.
A tak jsem přestala být smutná a nadávat na letošní rok a místo toho začala za něj být vděčná. Připomíná mi totiž, co je důležité, takový „návrat ke kořenům“. Není důležité dostat drahý dárek, ale ten který „zahřeje“, jak říkáme u nás doma, ten na kterém si dal někdo záležet. Není důležitá drahá velká oslava v restauraci, ale spojení sil a vytvoření krásného společného okamžiku, i kdyby byl černý a smradlavý. Nejsou potřeba exotické dovolené, když jsme v dobré společnosti.
Moje letošní chvíle s rodinou a přáteli se tolik podobají mým šťastným vzpomínkám z dětství a dospívání, o kterých jsem si myslela, že už není možné znova zažít. A podívej, v těch nejtemnější chvílích se objevilo nečekané světlo. Stačilo se rozhlédnout.
Jaké jsou Tvé nejkrásnější vzpomínky na Vánoce? Myslíš, že by šlo se jim letos přiblížit? Odmítáš být letošnímu roku za cokoli vděčný/á nebo sis už našel/šla svoje „světýlka“? A pokud na Vánoce hezké vzpomínky nemáš, nepřišel čas, si nové vytvořit?
Vaše ve vzpomínky věřící psychiatrička
Komentáře
Okomentovat