Přeskočit na hlavní obsah

Jak psychiatrička káže vodu a pije víno


 

Taky někdy „kážeš vodu a piješ víno?“ Děláš věci, které nedoporučuješ ostatním a sám/sama se jich nedokážeš vzdát? 


Medicína je žijícím příkladem tohoto přísloví. Na plicní ambulanci Ti lékař doporučí rozhodně přestat kouřit, a potom si jde sám „zapálit.“ Na gastroenterologické ambulanci Tě poučí o správné dietě a k obědu si dá smažené. V diabetologické ambulanci Ti řekne o všech výhodách zhubnutí obézní lékař/ka… 

Říkám si, kde je hranice mezi sebedestrukcí a silnou vůlí. Protože u nás, lékařů, se nedá mluvit o tom, že bychom nevěděli, co je pro nás dobré. Známe „pravidla.“ Určité chování a návyky povedou nevyhnutelně k určitým následkům. Vídáme to deno denně.

Víme, co máme dělat. 

A přesto volíme špatně. Vydržíme 16hodin na sále, 32hodinové služby, agresivní pacienty, umírající pacienty, vadný systém… Ale nevydržíme bez jakéhokoli jedu, který si zvolíme. 

U některých svých kolegů vím, že je to nedostatkem psychohygieny (jestli chceš přiblížit co to je a proč je důležitá mrkni na mé video na Fb, IG nebo TikToku), jejich život se omezil na nemocnici a pacienty. 

U některých možná nedostatkem vůle se držet dál od věcí které nám škodí, protože přinášejí zatraceně dobrý pocit. 

A u některých žasnu nad jejich kapacitou pro sebedestrukci. A pro masochistické sebedestruktivní jedince je medicína vhodným místem pro kariéru. Což je podle mě jeden z nejsmutnějších faktů o zdravotnictví. 

Ať už je důvod jakýkoli, proč nedokážeme dodržovat vlastní doporučení, rady a postupy, jedno je jisté. Jediný kdo nás může zachránit, jsme my samotní. Nemůžeme to „hodit“ na doktora, že nám neřekl všechny informace. Nemůžeme říct, že jsme to nevěděli. Nemůžeme předstírat, že nevíme, jak to dopadne, pokud něco nezměníme. 

A v téhle myšlence je pro mě spousta samoty. 

Pokud toto čte nějaký zdravotník či kdokoli kdo se v tom vidí, vězte, že v tom nejste sami. Sdílení pomáhá, opřít se o svoje lidi, o svůj tým pomáhá. Nemusíte v tom být nutně sami… 

A jak to máš Ty s následováním vlastních rad? Máš dostatečně silnou vůli držet se od věcí, které Ti škodí nebo se jich nehodláš vzdát ať to stojí co to stojí? I kdyby tou cenou byl život? 

Vaše někdy víno pijící psychiatrička 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak psychiatrička poslouchá Tři sestry

 Hledáš si někdy význam písniček? Kontext, ve kterém vznikly, autorovu pointu, kterou zamýšlel?   Se mnou v posledních dnech, kdy jsem měla více služeb na „záchytce“, zůstává Aida od Tří sester. Znáš ji?   Lou Fanánek podle mě zcela bravurně popsal delirium tremens a závislost na alkoholu v jediné písničce. (O alkoholismu a psychiatrii potom zpívá ještě v Pomeranči, a má pravdu, u nás „z rádia nikdy nehrajou Sestry“).   Pokud člověk pije tak dlouho, a tak intenzivně, že má v krvi skoro víc promilí než krvinek, a najednou se rozhodne, že přestane (nebo mu dojdou peníze), rozvine se u něj masivní odvykací stav, který může vyústit v delirium tremens. 50 % pacientů s deliriem tremens na něj zemře. Až tak vážný je tenhle stav.   Mezi typické projevy patří tzv. mikrozoopsie – vidiny malých zvířátek. „…Na vaně jsou bílý myši mezi nima Aida…“ Ale mohou se objevit i další zrakové halucinace – „Je tady Čingischán, Rumcajs i Ci...
1 komentář
Další informace

Jak se psychiatrička snaží nechat věci plynout

Umíš přijmout věci je tak jak jsou, i když se Ti to zrovna vůbec nehodí? Dokážeš v takové situaci neusilovat o změnu?  Zrovna teď bych si přála, aby některé věci byly jinak. Teda moje hlava by si to přála. Mentálně bych se nejradši vrátila ke svým běžným aktivitám a práci. Psychicky toužím po podzimních procházkách barevnými lesy a parky, dát si horkou čokoládu ve městě venku a využít toho, že mi ještě nemrznou prsty. Nebo být aspoň schopná udělat livestream na IG.  Moje tělo ale touží po klidu. Po odpočinku. Fyzicky jsem vyčerpaná a drtivou většinu svých oblíbených aktivit musím vypustit. Strašně mě to štve.  A hrozně ráda bych to změnila. Překonala to. „Hecla se.“ Jenže vím, že „přidat víc když už nemůžeš“ tady není tou správnou odpovědí. Následky by mohly být… Fatální.  Už jen z lékařské praxe mě napadá spousta odstrašujících případů, jak to dopadá, když si včas „nedáme oraz.“ Angíny mohou přejít v zánět hrudní dutiny. Vyčerpání v syndrom vyhoření a ten v depresi....
Okomentovat
Další informace

Jak psychiatrička nerada mění plány

Patříš mezi lidi, kteří rádi plánují nebo raději improvizuješ podle toho co přináší situace? A jak reaguješ, když se plány změní? Pokrčíš rameny a vymýšlíš co dál za pochodu nebo propadáš zoufalství, že Tvé plány nevyšly?  Dnes Ti výjimečně nebudu psát o tom, jak je důležité umět přijímat fakt, že se věci nevyvíjí, jak jsme si představovali nebo plánovali.  Ale o tom, co přichází poté. Lhala bych, kdybych řekla, že pokaždé když něco nevyjde, jak jsme chtěli, objeví se ještě lepší možnosti. Někdy je kupa hnoje prostě jen kupa hnoje, bez fialky na vrchu.  I tehdy se s tou hromadou s… výkalů, dá něco udělat. Třeba hnout. Nebo ji obejít. Přála bych si, abych byla natolik vynalézavá a pohotová, abych to ve vypjatých situacích vždycky uměla.  Když jsem si nedávno v jedné situaci uvědomila, že jsem si plánovala něco, co prostě není možné a že realita mě docela děsí, rozbrečela jsem se. Chtěla jsem relaxační víkend a místo toho jsem ztuhla už jen při představě, co vše to bud...
Okomentovat
Další informace