Už Ti někdy někdo řekl, ať necháš minulost být? Že se máš soustředit na přítomnost a budoucnost a „zapomenout na minulost?“ Mně už naštěstí takhle hloupé rady nikdo nedává.
Zapomenout na minulost by podle mě bylo stejné, jako zapomenout na určité aspekty svojí osobnosti. Všechny momenty v mém životě vedly k tomu, jaká jsem.
Můžu se s minulostí vyrovnat, může mi být nepříjemná, můžu z ní být smutná, můžu ji taky nikdy nepřijmout, ale zapomenout… By znamenalo ztratit sebe.
Já chápu, co se tím člověk v dobré víře snaží říct. „Nevracej se k věcem, které neovlivníš, nad kterými už nemáš kontrolu, neřeš, co zdánlivě nemá cenu.“
Zároveň si ale vzpomenu na svoji psychoterapii. Kolikrát jsem se musela vrátit ke starým traumatům a obrečet je, ovztekat je, prožít je znova, abych se s nimi mohla smířit. Abych je mohla „odložit.“ Aby se konečně mohly zacelit rány, které ve mně některé události zanechaly.
Pokud se přes něco nemůžeme „přenést“, většinou to znamená, že jsme si nedovolili cítit emoce, které tu situaci, událost doprovázely. A někdy si to sami dovolit prostě neumíme. Z různých důvodů.
Od toho je tu pomoc. Tohle by správná psychoterapie měla mj. nabízet. Bezpečný prostor, bez předsudků, bez soudů. Místo kde si můžeš vyčistit, vydezinfikovat a ošetřit svoje rány, pořádně se na ně podívat a nebýt na to sám.
Kde můžeš hlavně být tak jak jsi, jak potřebuješ být a bude to ok.
Často dostávám zprávy, jak je pro některé lidi tenhle krok těžký. I pro mě byl. Všude kolem nás se nese myšlenka, že jen slaboch žádá o pomoc.
Konečně jsem dospěla k odpovědi na tuhle větu. „Nejslabší“ je podle mě ten, který zachová status quo, tedy zůstane tak jak je, aby nerozvířil vody. I za cenu, že se sám v těch vodách utopí. Tahle varianta je totiž nejméně náročná na energii.
Naopak varianta kdy natáhnu ruku po pomoci, kdy zakřičím a rozvířím vody a začnu plavat, to je ten okamžik, kdy se ze mě stává bojovník, kdy jsem statečná, a kdy vystupuju ze svojí komfortní zóny.
Proto prosím, neutíkej, nezapomínej na svoji minulost. Dovedla Tě až sem, a tak jak jsi, jsi dost!
Pokud se však necítíš v pořádku, je víc než ok rozvířit vody a říct si o kurz plavání. I my „plavčíci“ jsem se to kdysi museli naučit… A dodneška někdy učíme…
Vaše se svou minulostí vcelku i smířená psychiatrička
Komentáře
Okomentovat