Přeskočit na hlavní obsah

Jaké všechny role psychiatrička hraje

Jaké role zastáváš ve svém životě? Jsi dcera/syn, partner/partnerka, matka/otec… A jakou roli Ti přisuzuje Tvoje povolání? 


Mezi moje nejvýraznější role patří být dcerou, sestrou, tetou, partnerkou a doktorkou. Přepínat mezi nimi a prostě Alinou není snadné. 


Největší potíž s rolemi je totiž podle mě ta, že se v nich snadno ztratíme. Většinou se snažíme, v nich být co nejlepší… Být co nejlepší sestra, co nejlepší partnerka… Což znamená brát ohledy na ty, ke kterým se vztahujeme. 


Přizpůsobujeme své chování tak, aby se líbilo našim rodičům, partnerům… Abychom se zavděčili dětem. Abychom podpořili sourozence. Abychom se předvedli před šéfy…


Až při tom všem snažení můžeme snadno zapomenout, že existujeme i mimo naše role. Že prostě jen existujeme. My jako jedinci. A že je dobré dbát taky na to, co chceme my sami. 


Když ztratíme sebe, svoje autenticitu, svoji jedinečnost, zůstaneme „poskládání“ jen z našich rolí. Jen z představ a potřeb a tužeb ostatních. Jak jim můžeme něčím přispět, jak jim můžeme nabídnout oporu a pomoc, když sami vlastně… Neexistujeme? 


Pozoruju to nejčastěji v rámci mateřství. Sama tuhle zkušenost zatím nemám (nemám děti). Ale vnímám u svého okolí, jak velmi snadné je „ztratit se“ ve svých dětech, věnovat jim vše, definovat se rodičovstvím, obětovat se… A když už Tě děti nepotřebují, zůstane jen prázdno.


Víc snadné než by člověk čekal je také ustupovat svému partnerovi, přizpůsobovat se mu, až splyneme do jednoho celku. 


Velmi snadné je ztratit se ve své práci, alespoň pro mě jako doktorku. Tak snadné jako vyhoření. 


Proto bychom měli dbát na naše potřeby, přání, vize… I za cenu konfliktu. Protože co jiného můžeme nabídnout než… Nás? Náš postoj, naši útěchu, naši podporu, naši lásku, naši energii… A pokud nám samotným žádná nezbyde, odkud máme brát? 


Myslíš, že své role plníš dobře? A umíš z nich vystoupit a být prostě jen sám/sama sebou?


Vaše dnes nadšená Alina 


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak psychiatrička poslouchá Tři sestry

 Hledáš si někdy význam písniček? Kontext, ve kterém vznikly, autorovu pointu, kterou zamýšlel?   Se mnou v posledních dnech, kdy jsem měla více služeb na „záchytce“, zůstává Aida od Tří sester. Znáš ji?   Lou Fanánek podle mě zcela bravurně popsal delirium tremens a závislost na alkoholu v jediné písničce. (O alkoholismu a psychiatrii potom zpívá ještě v Pomeranči, a má pravdu, u nás „z rádia nikdy nehrajou Sestry“).   Pokud člověk pije tak dlouho, a tak intenzivně, že má v krvi skoro víc promilí než krvinek, a najednou se rozhodne, že přestane (nebo mu dojdou peníze), rozvine se u něj masivní odvykací stav, který může vyústit v delirium tremens. 50 % pacientů s deliriem tremens na něj zemře. Až tak vážný je tenhle stav.   Mezi typické projevy patří tzv. mikrozoopsie – vidiny malých zvířátek. „…Na vaně jsou bílý myši mezi nima Aida…“ Ale mohou se objevit i další zrakové halucinace – „Je tady Čingischán, Rumcajs i Ci...
1 komentář
Další informace

Jak se psychiatrička snaží nechat věci plynout

Umíš přijmout věci je tak jak jsou, i když se Ti to zrovna vůbec nehodí? Dokážeš v takové situaci neusilovat o změnu?  Zrovna teď bych si přála, aby některé věci byly jinak. Teda moje hlava by si to přála. Mentálně bych se nejradši vrátila ke svým běžným aktivitám a práci. Psychicky toužím po podzimních procházkách barevnými lesy a parky, dát si horkou čokoládu ve městě venku a využít toho, že mi ještě nemrznou prsty. Nebo být aspoň schopná udělat livestream na IG.  Moje tělo ale touží po klidu. Po odpočinku. Fyzicky jsem vyčerpaná a drtivou většinu svých oblíbených aktivit musím vypustit. Strašně mě to štve.  A hrozně ráda bych to změnila. Překonala to. „Hecla se.“ Jenže vím, že „přidat víc když už nemůžeš“ tady není tou správnou odpovědí. Následky by mohly být… Fatální.  Už jen z lékařské praxe mě napadá spousta odstrašujících případů, jak to dopadá, když si včas „nedáme oraz.“ Angíny mohou přejít v zánět hrudní dutiny. Vyčerpání v syndrom vyhoření a ten v depresi....
Okomentovat
Další informace

Jak psychiatrička nerada mění plány

Patříš mezi lidi, kteří rádi plánují nebo raději improvizuješ podle toho co přináší situace? A jak reaguješ, když se plány změní? Pokrčíš rameny a vymýšlíš co dál za pochodu nebo propadáš zoufalství, že Tvé plány nevyšly?  Dnes Ti výjimečně nebudu psát o tom, jak je důležité umět přijímat fakt, že se věci nevyvíjí, jak jsme si představovali nebo plánovali.  Ale o tom, co přichází poté. Lhala bych, kdybych řekla, že pokaždé když něco nevyjde, jak jsme chtěli, objeví se ještě lepší možnosti. Někdy je kupa hnoje prostě jen kupa hnoje, bez fialky na vrchu.  I tehdy se s tou hromadou s… výkalů, dá něco udělat. Třeba hnout. Nebo ji obejít. Přála bych si, abych byla natolik vynalézavá a pohotová, abych to ve vypjatých situacích vždycky uměla.  Když jsem si nedávno v jedné situaci uvědomila, že jsem si plánovala něco, co prostě není možné a že realita mě docela děsí, rozbrečela jsem se. Chtěla jsem relaxační víkend a místo toho jsem ztuhla už jen při představě, co vše to bud...
Okomentovat
Další informace