Umíš přiznat, když něco nevíš? I v momentech, kdy bys opravdu, ale opravdu aspoň chtěl/a vypadat, že víš? Dokážeš odsunout ego na vedlejší kolej a přiznat, že Tvoje vědomosti a zkušenosti mají limity?
Vyrůstala jsem v prostředí zaměřeném na výkon a dobrovolně si vybrala obor, který je stejný. Ať už studia nebo moje zaměstnání často přímo vybízí k tomu, že odborník ví, ba přímo musí vědět. A i když neví, tak vlastně ví.
Přijde mi to ale jako velmi nebezpečná praxe. Když nevím informaci, domyslím si, odvodím si, vymyslím si… Obzvlášť pokud to praktikují lékaři. Není divu, že pacienti jsou často zmateni protichůdnými názory nebo v nejhorším případě plní doporučení, která jim škodí.
„Odborník si ale přece nemůže dovolit nevědět,“ bývá častý argument na toto téma.
Odborník je obyčejný smrtelník, člověk, který se celý život musí vzdělávat, aby odborníkem zůstal. Není možné pojmout všechny informace v jakémkoli oboru. A je dobré a užitečné, své hranice znát.
Uvědomila jsem si to ve chvíli, kdy se tohle slovo objevilo v mojí terapii. V jednom případě mi má terapeutka upřímně řekla, že neví, jestli „to bude dobrý.“ Že si dost dobře můžu vybrat pro mě destruktivní způsob prožívání a vzorec chování. Doufá že to neudělám, ale že zkrátka neví. Jindy mi otevřeně nabídla, že mi může doporučit jiné psychoterapeuty, kteří se přímo zaměřují na problém, který bych chtěla řešit. Tedy že možná existují efektivnější cesty pomoci pro mě v dané situaci.
Tehdy jsem pochopila důležitost nevědění. Poznání a připuštění si vlastních hranic je podle mě jedna z věcí, která dělá člověka skutečným profesionálem. Někým kdo Ti řekne, kdy Ti může opravdu pomoci a kdy bys možná dosáhl lepší rychlejší pomoci někde jinde.
Mluvím teď sice hlavně o medicíně a profesionalitě, ale považuju za nesmírně důležité i v osobním životě znát své hranice. Všichni je máme. Proč se tvářit, že to tak není?
Možná někdy zaslechneš odpověď typu: No to jsi teda…(např. psychiatr), když nevíš… (všechny nežádoucí účinky všech psychofarmak které kdy spatřily světlo světa).
Já si v takovém případě říkám– nejsi wikipedie ani google. Jsi člověk. A Tvoje znalosti stejně jako znalosti všech, někde začínají a někde končí. Jako Tvoje trpělivost. Neplýtvej svou energií na lidi, kteří si neváží Tvé upřímnosti.
Umíš sobě i ostatním přiznat hranice svých schopností, znalostí? Je to něco, co je Ti přirozené nebo ses to musel/a učit? A pokud je to naučené dovednost, posloužila Ti v životě dobře?
Vaše často nevědoucí psychiatrička
Komentáře
Okomentovat