Přeskočit na hlavní obsah

Jak psychiatrička poslouchá Tři sestry


 Hledáš si někdy význam písniček? Kontext, ve kterém vznikly, autorovu pointu, kterou zamýšlel?

 

Se mnou v posledních dnech, kdy jsem měla více služeb na „záchytce“, zůstává Aida od Tří sester. Znáš ji?

 

Lou Fanánek podle mě zcela bravurně popsal delirium tremens a závislost na alkoholu v jediné písničce. (O alkoholismu a psychiatrii potom zpívá ještě v Pomeranči, a má pravdu, u nás „z rádia nikdy nehrajou Sestry“).

 

Pokud člověk pije tak dlouho, a tak intenzivně, že má v krvi skoro víc promilí než krvinek, a najednou se rozhodne, že přestane (nebo mu dojdou peníze), rozvine se u něj masivní odvykací stav, který může vyústit v delirium tremens. 50 % pacientů s deliriem tremens na něj zemře. Až tak vážný je tenhle stav.

 

Mezi typické projevy patří tzv. mikrozoopsie – vidiny malých zvířátek. „…Na vaně jsou bílý myši mezi nima Aida…“ Ale mohou se objevit i další zrakové halucinace – „Je tady Čingischán, Rumcajs i Cipísek…Možná Kaligula přijde s Mesalinou...“

 

Mohla bych to dál popisovat více ze zdravotnického hlediska, ale to Fanánkovo mi připadá mnohem zajímavější.

 

Třeba když zmiňuje „prstýnek zásnubní na můj prst nepatří.“ Jako kdyby komentoval rozpad všech vztahů, kromě toho s alkoholem. Pro mě je ten verš jako kdyby říkal: Vím, že mi manželství vůbec nejde a ubližuju ti. Což možná vůbec říct nechtěl, ale já to tam slyším.

 

„…Možná budu písař, nebo lámat kámen, sedmnáctý císař, na hradbách zpívat amen…“ Slyším: konec je blízko a věřím v lepší zítřky, v nový možnosti, který musej bejt lepší, než co mám teď. Tahle fáze je pro mě jako psychiatra nejsmutnější, vím, že už nemám pacientovi jak pomoct, protože to sám se sebou vzdal.

 

A neodpustím si ani upozornění „…vylezu na poušti, ráno mě nenajdou…“, jestli tím nemyslel „sušák“ s kocovinou a možným delirkem se smrtí, tak nevím, co jinýho!

 

Téma alkoholismu je nesmírně obšírné. Chtěla jsem popsat aspoň pomyslnou „kapku v moři“ obzvlášť, když to někdo udělal tak perfektně za mě (a blíží se svátky). Možná si všecko vykládám úplně blbě, ale řekni, není to zajímavější způsob osvěty a učení se?

 

Vykládáš si některé verše jinak než já? Zažil/a jsi někdy odvykací stav nebo delirium tremens? Podobalo se textu téhle písně? Znáš někoho, kdo si tímhle prochází? A pokud ano, nebojíš se někdy že „nevstaneš dost brzo“?

 

Vaše „záchytková“ psychiatrička

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se psychiatrička snaží nechat věci plynout

Umíš přijmout věci je tak jak jsou, i když se Ti to zrovna vůbec nehodí? Dokážeš v takové situaci neusilovat o změnu?  Zrovna teď bych si přála, aby některé věci byly jinak. Teda moje hlava by si to přála. Mentálně bych se nejradši vrátila ke svým běžným aktivitám a práci. Psychicky toužím po podzimních procházkách barevnými lesy a parky, dát si horkou čokoládu ve městě venku a využít toho, že mi ještě nemrznou prsty. Nebo být aspoň schopná udělat livestream na IG.  Moje tělo ale touží po klidu. Po odpočinku. Fyzicky jsem vyčerpaná a drtivou většinu svých oblíbených aktivit musím vypustit. Strašně mě to štve.  A hrozně ráda bych to změnila. Překonala to. „Hecla se.“ Jenže vím, že „přidat víc když už nemůžeš“ tady není tou správnou odpovědí. Následky by mohly být… Fatální.  Už jen z lékařské praxe mě napadá spousta odstrašujících případů, jak to dopadá, když si včas „nedáme oraz.“ Angíny mohou přejít v zánět hrudní dutiny. Vyčerpání v syndrom vyhoření a ten v depresi....

Jak se psychiatrička nechce vzdát dětství

Máš rád/a vánoční čas a vše co k němu patří? Adventní kalendáře, sladkosti, koledy, světýlka, shon, nákupy a bolest břicha po bramborovém salátu?  Já patřím mezi lidi, kteří mají Vánoce stále rádi. V mém případě to bude nejspíš nostalgií. Jako dítě jsem zažila krásné Vánoce, klidné. Ne každý měl ale takové štěstí. Někdo si nese nehezké vzpomínky z dětství a někomu prosinec otrávila až dospělost a zodpovědnost za ty nové krásné vzpomínky a nachystaný stůl a nazdobený stromeček…  Není to žádná hitparáda shánět ty správné dárky, neurazit jednoho tím co dám druhému, na nikoho nezapomenout, přichystat takové druhy cukroví, aby chutnaly všem, nazdobit byt a do toho všeho se tvářit vesele a vděčně!  Já mám ještě ale jeden důvod, proč mám Vánoce i přes všechno tohle v dospělosti pořád ráda. A není to jen vánočními naivními filmy. Dostávám totiž každý rok od své nejlepší kamarádky adventní kalendář. A letos jsem dostala ten nejultimátnější nejvymazlenější advenťák pod sluncem!...