Víš, jaký je rozdíl mezi psychiatrem a jeho pacientem? Přece v tom, kdo má klíče. Jmenuju se Alina, jsem psychiatrička, a tohle je můj nejoblíbenější vtip.
Jestli jsi trochu zmatený/á z „psycho“ lidí, možná pomůže trocha informací o mně. Vystudovala jsem medicínu (horko těžko), což znamená, že jsem doktorka, prostě „MUDr.“
Mohla jsem být dermatoložka (promiň, mami), chirurg (jako můj partner, který je velmi praktický), pediatrička (ale vzhledem k tomu, že jednáte spíše s vyděšenými rodiči než s dítětem, se to někdy více blíží mému oboru) nebo třeba ortoped.
Ale lidská duše mi od začátku přijde tím nejlepším předmětem zkoumání! Nehledě na to, že povídání, žvanění, brebentění, a celkově jakékoli formy komunikace jsou odjakživa mým největším koníčkem. A tak po letech studií, které mě stály nemalé úsilí a zdraví, jsem se rozhodla, že přesně to budu dělat. „Propovídám“ se s pacienty až k jejich uzdravení.
Haha. Háček je v tom, že u lidí, kteří končí přímo v nemocnici na psychiatrii, to není tak jednoduché. Proto jsem se rozhodla pro medicínu. Totiž rozdíl mezi mnou (psychiatrem) a psychologem je ten, že já můžu dávat léky. S takovou schizofrenii jen povídáním moc nehnete. Byl by to asi stejný zázrak, jako byste někomu s cukrovkou jen povídáním nebo dotykem snížili cukr v krvi, a nemusel si píchat inzulin. Nebo přemluvili jeho slinivku, aby inzulin zase začala vyrábět.
Neléčím totiž úplně přesně duši, ale mozek. Orgán, který je neuvěřitelně přeceňovaný. Je totiž stejně nedokonalý a rozbitelný, jako zbytek našeho těla.
Takže pro úplnost, psycholog je cennou součástí týmu! Jeho hlavním nástrojem práce je dialog, který zvládá mnohem lépe než já se svými pacienty, ale nemůže dávat léky. Takže není věčně ponořený do dilematu, že sice dostane pacienta do reality (přestane vidět a slyšet lidi a zvuky, které nejsou skutečné, a dá zase dohromady smysluplnou větu), ale možná mu zhorší cukrovku, oddělá játra, způsobí metabolický syndrom…
Vždycky balancuju mezi přínosem léku a jeho nežádoucími účinky. Vždycky nesu zodpovědnost za každého pacienta. Vždycky jsem první na ráně jako ten, kdo to posral. Ale občas dostanu i čokoládu!
No a takhle trávím svoje dny, je mi nadáváno, děkováno, spíláno, jsem doprošovaná, vychvalovaná, nenáviděná, nepochopená, ignorovaná, ale nejvíc ze všeho jsem věčně unavená. Jako každý doktor.
Tenhle blog nemá být ale místem, kam bych se chodila vybrečet (jak by se mohlo zdát), od toho mám vlastní terapii, manžela a záchod v práci.
Měl by být bezpečným místem jak pro mě, tak pro Tebe, odpovídat si i na nepříjemné otázky, a ještě nepříjemnější si pokládat.
Místem pro humor, někdy černý a cynický a velmi pravděpodobně i špatný (jsem doktorka, ne komik). Ultimátně bych si přála, aby to byl prostor, kam se budeš rád/a vracet, ať už z jakéhokoli důvodu.
Tak tedy vítej v mém světě! Doufám, že se Ti tu bude líbit…
Vaše nadšená psychiatrička
PS: Naviděnou každé pondělí v 11hod :)
♥️♥️♥️
OdpovědětVymazatDěkuji.. ráda sem na tebe narazila, né náhodou.
OdpovědětVymazatTo jsem ráda, a jak jsi tedy na mě přišla? :)
Vymazatdobrý den mám kamarádku , která je v naprosté manii, pak vím, že se dostaví hluboké deprese. 2x po 1 roce provedla sebevraždu. Žije nevyšlo ji to zatím. Jako kamarád ji chci pomocí, ale bohužel popírá skutečnost. Dělá ostudu a neuvědomuje si to. její dcera dospělá to už se mnou řeší. její matka pacienta mě i svádí na sex jako že chce mě jako milence. mám ženu i děti. I to ji neodrazuje přesto že jsem ji opatrně vysvětlil, že by to zničilo přátelství. jak to udělat aby jsme ji dali na nedobrovolnou léčbu dřív než bude pozdě pro ni. a tak aby jsme ji neranili ani já a ani její dcera. má nutkání pořád mě navštěvovat protože si myslí že je cit opětován. z mé strany je to jen lítost a soucit. je to I tím, že ví že jsem nemocný na schizoafektivní poruchu. ale velmi striktně beru léky a vše si uvědomuji a hlídám se se svou partnerkou. ona však popírá skutečnost že je nemocná, I to že byla 2x hospitalizován po léčbě. neustále dělá ostudu. neposlouchá ani svou dceru.
OdpovědětVymazatnechceme aby k nám stratila důvěru ale by ji hospitalizován I třeba nedobrovolně.