Přeskočit na hlavní obsah

Jak si laskavost našla psychiatričku

 


Má laskavost místo v Tvém životě? Umíš být laskavý/á k sobě? A co vůči ostatním? Je to pro Tebe přirozené, vycházet ostatním vstříc, dělat dobré skutky, být opěrným bodem, nebo Tě to stojí spoustu energie?

Pokud si mám vybavit největší laskavost v poslední době, kterou mi někdo prokázal, pak bych musela říct, že se vynořila na tom nejneočekávanějším místě.

Byla jsem po noční službě na záchytné stanici („záchytce“). Byla to jedna z těch služeb, kdy šlo všechno špatně, skoro jsem nespala. A jako na potvoru, místo abych po probdělé noci zamířila domů, čekaly mě ještě nějaké povinnosti na oddělení. Jedné pacientce se zase zhoršil stav, začala být více paranoidní, křičela na sestřičky, byla rozčilená, kopala do dveří. Vyšla jsem z vyšetřovny, cítila jsem se doslova jako zombie a mdlým hlasem jsem se jí ptala, co se děje. Pacientka přestala křičet, podívala se na mě, pohladila mě po tváři a řekla: Ty už toho máš taky plný zuby, co? A pak se zase obrátila na sestřičky a křičela dál. A já se zase vrátila do vyšetřovny. Měla pravdu.

Ten úžasný pocit porozumění, který nám může pár laskavých slov dát, je k nezaplacení.

Nejraději mám ale náhodné dobré skutky. Když Tě někdo pustí ve frontě v obchodě před sebe, podrží Ti dveře, zapřede milý rozhovor v trapné situaci… Tehdy se mi vrací víra v lidstvo. To jsou ty chvíle, ze kterých čerpám, když si čtu o politice, přijdou nová vládní nařízení nebo jdu do konfliktu s pacientem nebo jeho rodinou.  

Co máme nakonec jiného, když ne sebe navzájem? Určitě Tě napadá, že ještě máme taky sami sebe. Ale ruku na srdce, kdy naposledy jsi pro sebe udělal/a něco hezkého? Pokud Tě něco napadá, tak přitvrdím. Kdy naposledy jsi pro sebe udělal/a něco hezkého a zdravého zároveň?

 Není to úplně jednoduché být sám sobě nejlepším přítelem, že? Nejlepší kamarádce bych rozhodně neřekla, že vypadá tlustě a opuchle a hrozně. A sama sobě jsem schopná to říct několikrát denně při pohledu do zrcadla.

Proč to tak máme, nevím. Myslím si, že každý bude mít své smutné důvody. Říkám si ale, že dokud jsme ochotni si to uvědomovat a pracovat na tom, není to s námi tak zlé.

Prokázal/a jsi dnes někomu laskavost? A pokud ano, no není to báječný pocit?

Vaše laskavost praktikující psychiatrička 

Komentáře

  1. Natalia19. října 2020 v 4:58

    Tak ja sama pre seba každý deň spravím niečo pekné, po nočnej som chodievala do vírivky, na prechádzku. Každý deň si zaslúžim odmenu za to, že som šla do práce/ vstala z postele...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak psychiatrička poslouchá Tři sestry

 Hledáš si někdy význam písniček? Kontext, ve kterém vznikly, autorovu pointu, kterou zamýšlel?   Se mnou v posledních dnech, kdy jsem měla více služeb na „záchytce“, zůstává Aida od Tří sester. Znáš ji?   Lou Fanánek podle mě zcela bravurně popsal delirium tremens a závislost na alkoholu v jediné písničce. (O alkoholismu a psychiatrii potom zpívá ještě v Pomeranči, a má pravdu, u nás „z rádia nikdy nehrajou Sestry“).   Pokud člověk pije tak dlouho, a tak intenzivně, že má v krvi skoro víc promilí než krvinek, a najednou se rozhodne, že přestane (nebo mu dojdou peníze), rozvine se u něj masivní odvykací stav, který může vyústit v delirium tremens. 50 % pacientů s deliriem tremens na něj zemře. Až tak vážný je tenhle stav.   Mezi typické projevy patří tzv. mikrozoopsie – vidiny malých zvířátek. „…Na vaně jsou bílý myši mezi nima Aida…“ Ale mohou se objevit i další zrakové halucinace – „Je tady Čingischán, Rumcajs i Ci...
1 komentář
Další informace

Jak se psychiatrička snaží nechat věci plynout

Umíš přijmout věci je tak jak jsou, i když se Ti to zrovna vůbec nehodí? Dokážeš v takové situaci neusilovat o změnu?  Zrovna teď bych si přála, aby některé věci byly jinak. Teda moje hlava by si to přála. Mentálně bych se nejradši vrátila ke svým běžným aktivitám a práci. Psychicky toužím po podzimních procházkách barevnými lesy a parky, dát si horkou čokoládu ve městě venku a využít toho, že mi ještě nemrznou prsty. Nebo být aspoň schopná udělat livestream na IG.  Moje tělo ale touží po klidu. Po odpočinku. Fyzicky jsem vyčerpaná a drtivou většinu svých oblíbených aktivit musím vypustit. Strašně mě to štve.  A hrozně ráda bych to změnila. Překonala to. „Hecla se.“ Jenže vím, že „přidat víc když už nemůžeš“ tady není tou správnou odpovědí. Následky by mohly být… Fatální.  Už jen z lékařské praxe mě napadá spousta odstrašujících případů, jak to dopadá, když si včas „nedáme oraz.“ Angíny mohou přejít v zánět hrudní dutiny. Vyčerpání v syndrom vyhoření a ten v depresi....
Okomentovat
Další informace

Jak se psychiatrička nechce vzdát dětství

Máš rád/a vánoční čas a vše co k němu patří? Adventní kalendáře, sladkosti, koledy, světýlka, shon, nákupy a bolest břicha po bramborovém salátu?  Já patřím mezi lidi, kteří mají Vánoce stále rádi. V mém případě to bude nejspíš nostalgií. Jako dítě jsem zažila krásné Vánoce, klidné. Ne každý měl ale takové štěstí. Někdo si nese nehezké vzpomínky z dětství a někomu prosinec otrávila až dospělost a zodpovědnost za ty nové krásné vzpomínky a nachystaný stůl a nazdobený stromeček…  Není to žádná hitparáda shánět ty správné dárky, neurazit jednoho tím co dám druhému, na nikoho nezapomenout, přichystat takové druhy cukroví, aby chutnaly všem, nazdobit byt a do toho všeho se tvářit vesele a vděčně!  Já mám ještě ale jeden důvod, proč mám Vánoce i přes všechno tohle v dospělosti pořád ráda. A není to jen vánočními naivními filmy. Dostávám totiž každý rok od své nejlepší kamarádky adventní kalendář. A letos jsem dostala ten nejultimátnější nejvymazlenější advenťák pod sluncem!...
1 komentář
Další informace