Měls/as někdy oblíbený kus oblečení, který bys nosil/a skoro do roztrhání? Něco, v čem sis připadal/a neporazitelný/á, krásný/á, lepší?
Já měla svoje růžové saténové šaty vyšívané stříbrnou nití, když mi bylo asi 5 let. Tehdy jsem poprvé pochopila, jakou moc má oblečení. Jakou moc má přestrojení.
Byly jako moje nejoblíbenější maska. V nich jsem byla princezna z nejkrásnějších pohádek a ne „zasraná rusačka“, jak mě občas nazval někdo z vesnice. Dnes už vím, že bylo stále ještě příliš brzo po revoluci, že bylo velmi nešťastné, že nám pro „návrat do vlasti“ vybrali vesnici, kde byly předtím ruské kasárny, a že všechna ta xenofobie, narážky a nadávky vypovídaly víc o tom, kdo je křičel než o mně. Ale tenkrát jako dítě, jsem si tam připadala jako vetřelec, nechtěný kolektivně nenáviděný vetřelec. A s takovou nálepkou se nevyrůstá úplně nejlépe.
Ale měla jsem svoje šaty. V nich jsem si stoupla ke klavíru, na který hrála moje sestra a byla ze mě nejslavnější zpěvačka na světě! Procházela jsem se v nich v obýváku jako nejslavnější topmodelka! A sedávala jsem tátovi na klíně jako nejvzácnější z princezen.
A „nálepky“ a urážky najednou ztrácely na hodnotě. Možná se to zdá jako banalita a marnivost, ale někdy nám i ty sebemenší maličkosti mohou pomoct k nalezení klidu, upevnění identity.
Můj táta nikdy nepřestal nosit teplákové soupravy. Válečnou zbrojí mojí mamky jsou kostýmky. Můj kamarád většinu dětství nosil dres oblíbeného fotbalisty. Moje druhá ségra nosí jen tmavé barvy. A každý tenhle malý rádoby nedůležitý fakt, má svoje velké důvody. (Které nejsou mé, abych je vysvětlovala).
Dávno jsem zapomněla na svoje nejmilovanější šaty. Až jednoho dne v nich přišla moje neteř. Smála se a chlubila se, že má další růžové šaty. Díkybohu. Naštěstí pro ni nejsou útěkem, maskou ani zbrojí. Prostě jen další oblečení.
Zažils/as někdy něco podobného? Máš své velké smutné důvody proč nosíš, co nosíš? Vzpomínáš si ještě, v čem sis jako malé dítě připadal/a největší a nejlepší? A máš něco podobného i teď?
Vaše „už víte proč růžovou milující“ psychiatrička
Komentáře
Okomentovat