Vnímáš zodpovědnost za svoje vlastní zdraví? Nebo ji přenecháváš na lékařích a dalších? Umíš rozlišit věci, nad kterými kontrolu máš, co se týče Tvého zdraví nebo převládá pocit, že nic z toho ovlivnit nemůžeš?
Ve světle dění posledních dní se hodně zamýšlím nad vlastním vztahem ke svému zdraví. A nad vztahem svých pacientů ke svému zdraví.
Já mám např. problémy, brát nějaké léky zcela poctivě každý den ve stejnou dobu. Jsem zapomětlivá, někdy chaotická. Obzvlášť když mi léky zaberou a začnu se cítit lépe, přestanu mít takovou potřebu je užívat. Dokud se můj stav zase nezhorší. A on se vždycky po čase zhorší (třeba moje astma).
Snažím se více si zvědomovat tuhle svoji formu laxnosti. A když se mi potom stav zhorší, snažím se také nevinit nikoho jiného kromě sebe. Ne léky, ne doktory, ne práci, ne stres. Jsem dospělá, měla bych se o sebe umět postarat. Ne vždycky se mi to holt daří.
Možná se k tomu snažím takhle přistupovat, protože v ambulancích a nemocnicích slýcháme často pravý opak. Pacienti nás viní za nežádoucí účinky léků, za progres nemoci, za nemoc samotnou… A nejčastěji jsou to pacienti, kteří přichází s problémy, které souvisejí se životosprávou. Pohybem, jídlem, pitím…
Vím, že edukace tu pořád není dostatečná. Pořád se podle mě nemluví dost o tom, jaké potraviny si volit, jak moc je pohyb důležitý a proč…
Přesto všichni někde tam „vzadu v hlavě“ tušíme, co je pro nás dobré a co ne. Po čem se cítíme doopravdy dobře a co je vlastně jen taková „náplast na nervy.“
Každý si volíme svůj jed. Bylo by dobré, tuhle volbu ale dělat vědomě. Zeptat se sám/sama sebe, jak chci vlastně žít. Je pro mě ok zničit se svým životním stylem?
Největším problémem podle mě je, když svými volbami neohrožujeme už jen sebe, ale i okolí. Od jídelních návyků v rodině až po společenské problémy jako je očkování, roušky…
A tak si říkám, proč je tak snadné vinit lékaře za naše problémy, ale když nám konečně poskytne řešení, nechceme ho slyšet? Když nám konečně řekne radu, jak se zbavit toho, co nás trápí, málokdy ho poslechneme, málokdy mu věříme…
Nejsem v pozici Tvého lékaře. Nechci sdělovat žádné konkrétní rady nebo postupy, které jsou podle mě správné.
Jen bych chtěla, aby sis upřímně se mnou odpověděl/a na tuhle otázku:
Opravdu přijímáš zodpovědnost za svoje zdraví? A pokud ano, je to volba která je bezpečná i pro ostatní?
Vaše o zodpovědnost usilující psychiatrička
Komentáře
Okomentovat