Přeskočit na hlavní obsah

Jaké se psychiatričce zdají sny

 


Zdají se Ti sny? Pamatuješ si je? A přikládáš jim nějaký význam? Věříš, že Ti přes ně Tvé podvědomí posílá „vzkaz“? 


Já si přes sny někdy ujasňuju, co vlastně prožívám. Občas zdánlivě nedávají smysl, ale když se nad nimi zamyslím, bývám překvapená. 

Umí vynést na povrch pocity, které si třeba nechci ani přiznat. Umí mi promítnout situace a emoce tak, abych je lépe zpracovala. 

Věděls/vědělas, že se často ve snu můžeme vidět jako domy? Rsp. že dům může představovat naše ego. 

Když jsem začala chodit na psychoterapii, měla jsem sen, že rekonstruju dům. Říkala jsem si, že pod vší tou špínou, starými koberci a nábytkem je ten dům vážně hezký. Pamatuju si, že v tom snu byl se mnou i můj manžel a moje terapeutka, pomáhali mi zbavit se listí a hlíny, které tam vítr zavál… 

Existuje spousta teorií o snech, od Freuda po moderní psychologické výklady. Dokonce najdete dokument i na Netflixu! Ale nakonec podle mě záleží jen na tom, jak to vnímáme my samotní.  

Udělat si jasno v prožívání a ve vnímání určitých situací nám může pomoct i s těmi dalšími „sny.“


 Mít plány, cíle, sny, ambice… Je podle mě jednou z nejdůležitějších podstat lidství. 

Jednou mi někdo řekl, že doopravdy umíráme ve chvíli, kdy přestaneme snít. Podle mě měl pravdu. Naše sny nás spojují, naše cíle náš přesahují, naše vize žijí dál i po naší smrti v srdcích dalších… 

A co Ty? Jsi snílek nebo jsi na to „příliš praktický/á?“ Máš něco k čemu se upínáš? A pokud ano, víš také jak toho dosáhnout? 

Vaše zasněná psychiatrička  

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak psychiatrička poslouchá Tři sestry

 Hledáš si někdy význam písniček? Kontext, ve kterém vznikly, autorovu pointu, kterou zamýšlel?   Se mnou v posledních dnech, kdy jsem měla více služeb na „záchytce“, zůstává Aida od Tří sester. Znáš ji?   Lou Fanánek podle mě zcela bravurně popsal delirium tremens a závislost na alkoholu v jediné písničce. (O alkoholismu a psychiatrii potom zpívá ještě v Pomeranči, a má pravdu, u nás „z rádia nikdy nehrajou Sestry“).   Pokud člověk pije tak dlouho, a tak intenzivně, že má v krvi skoro víc promilí než krvinek, a najednou se rozhodne, že přestane (nebo mu dojdou peníze), rozvine se u něj masivní odvykací stav, který může vyústit v delirium tremens. 50 % pacientů s deliriem tremens na něj zemře. Až tak vážný je tenhle stav.   Mezi typické projevy patří tzv. mikrozoopsie – vidiny malých zvířátek. „…Na vaně jsou bílý myši mezi nima Aida…“ Ale mohou se objevit i další zrakové halucinace – „Je tady Čingischán, Rumcajs i Cipísek…Možná Kaligula přijde s Mesalinou...“   Mohl
Okomentovat
Další informace

Jak se psychiatrička snaží nechat věci plynout

Umíš přijmout věci je tak jak jsou, i když se Ti to zrovna vůbec nehodí? Dokážeš v takové situaci neusilovat o změnu?  Zrovna teď bych si přála, aby některé věci byly jinak. Teda moje hlava by si to přála. Mentálně bych se nejradši vrátila ke svým běžným aktivitám a práci. Psychicky toužím po podzimních procházkách barevnými lesy a parky, dát si horkou čokoládu ve městě venku a využít toho, že mi ještě nemrznou prsty. Nebo být aspoň schopná udělat livestream na IG.  Moje tělo ale touží po klidu. Po odpočinku. Fyzicky jsem vyčerpaná a drtivou většinu svých oblíbených aktivit musím vypustit. Strašně mě to štve.  A hrozně ráda bych to změnila. Překonala to. „Hecla se.“ Jenže vím, že „přidat víc když už nemůžeš“ tady není tou správnou odpovědí. Následky by mohly být… Fatální.  Už jen z lékařské praxe mě napadá spousta odstrašujících případů, jak to dopadá, když si včas „nedáme oraz.“ Angíny mohou přejít v zánět hrudní dutiny. Vyčerpání v syndrom vyhoření a ten v depresi. Nedoléčené zlomeni
Okomentovat
Další informace

Jak si Alina výzbroj oblékla

 Znáš legendu o Mulan? Pokud ne, můžeš scrolovat níž na můj popis filmu, pokud ano, co říkáš na písničku Loyal, brave and true k nové hrané verzi? Nevím, jestli je to mou láskou k tomuhle příběhu nebo zpěvem Christiny Aguilery, ale ve mně ta písnička vyvolala spoustu otázek. První tři jsou asi jasné – jsem věrná, statečná a ryzí? Jsem tu pro své blízké, když mě potřebují? Stojím si za svými názory? Umím vystoupit z komfortní zóny? Jsem v kontaktu se svými pocity, znám se? Ne vždy se mi líbí moje odpovědi na tyhle otázky. Ale tím pádem vzniká alespoň prostor pro změnu. Vcelku nečekaně ale přišla otázka „kdo jsem bez své zbroje“, když jsem si dnes ráno oblékala lékařský plášť. Přichází s ním velká moc. Rozhoduju o životě jiných lidí v tom nejzákladnějším slova smyslu. Někdy si dokonce připadám, že jsem to jediné, co stojí mezi nimi a smrtí. A zodpovědnost v takové pozici může být zdrcující. (Proto je tak důležité pracovat jako tým ve zdravotnictví, sdílený tlak není tak smrtící).
Okomentovat
Další informace