"Odkud přicházíš, človíčku? Kde je to tvé doma? Kam chceš odvést svého beránka?" * Zeptal se pilot Malého prince. A mě napadá to samé: Kde máš své doma a podle čeho to poznáš?
Je to místo, kde
máš své nejoblíbenější věci? Je to místo, kde máš své nejoblíbenější lidi? Je to
vůbec místo nebo pocit, když se cítíš, že někam patříš? Máš vůbec něco jako „doma“?
Já jsem se
hodněkrát stěhovala. Moje první velké stěhování si nepamatuju, bylo mi půl roku
a moje rodina právě měnila „domovinu.“ A lidé v mojí nové zemi si občas
dali hodně záležet, abych si tu jako doma nepřipadala. Ale o tomhle zas až
někdy jindy J
Další stěhování v průběhu
let nebyla tak radikální, byla většinou o pár kilometrů, o pár přátel dál…
Nejtěžší pro mě
byl přechod na vysokou školu. Ve městě kam jsem chodila na medicínu jsem i
zůstala a usadila se tu. Je to víc než jen pár kilometrů od rodiny a i po těch
letech si na to pořád ještě zvykám.
A nejnovější
stěhování bylo do „svého.“ S velkou radostí přišla i tíha zodpovědnosti.
Jaký si to udělám, takový to budu mít. Je jen na mě, jestli budu pravidelně
vytrhávat baobaby, uvazovat beránka a zalévat svoje růže…
Zároveň si
vzpomínám, jak frustrující bylo, nežít podle svých představ. A jak se někdy
dost špatně hledaly možnosti, jak se v takovém prostoru, který nebyl tak
docela můj, cítit aspoň trochu jako doma.
Jak to máš Ty?
Jsi spokojený/á ve svém prostoru? Nazýváš ho domovem? A pokud ne, co by Ti
pomohlo, aby to tak bylo?
Vaše stěhovavá psychiatrička
*Překlad
Vladimíry Stavinohové
Komentáře
Okomentovat