Přeskočit na hlavní obsah

Jak si psychiatrička hledá své doma


 "Odkud přicházíš, človíčku? Kde je to tvé doma? Kam chceš odvést svého beránka?" * Zeptal se pilot Malého prince. A mě napadá to samé: Kde máš své doma a podle čeho to poznáš?

 

Je to místo, kde máš své nejoblíbenější věci? Je to místo, kde máš své nejoblíbenější lidi? Je to vůbec místo nebo pocit, když se cítíš, že někam patříš? Máš vůbec něco jako „doma“?

 

Já jsem se hodněkrát stěhovala. Moje první velké stěhování si nepamatuju, bylo mi půl roku a moje rodina právě měnila „domovinu.“ A lidé v mojí nové zemi si občas dali hodně záležet, abych si tu jako doma nepřipadala. Ale o tomhle zas až někdy jindy J

 

Další stěhování v průběhu let nebyla tak radikální, byla většinou o pár kilometrů, o pár přátel dál…

 

Nejtěžší pro mě byl přechod na vysokou školu. Ve městě kam jsem chodila na medicínu jsem i zůstala a usadila se tu. Je to víc než jen pár kilometrů od rodiny a i po těch letech si na to pořád ještě zvykám.

 

A nejnovější stěhování bylo do „svého.“ S velkou radostí přišla i tíha zodpovědnosti. Jaký si to udělám, takový to budu mít. Je jen na mě, jestli budu pravidelně vytrhávat baobaby, uvazovat beránka a zalévat svoje růže…

 

Zároveň si vzpomínám, jak frustrující bylo, nežít podle svých představ. A jak se někdy dost špatně hledaly možnosti, jak se v takovém prostoru, který nebyl tak docela můj, cítit aspoň trochu jako doma.

 

Jak to máš Ty? Jsi spokojený/á ve svém prostoru? Nazýváš ho domovem? A pokud ne, co by Ti pomohlo, aby to tak bylo?                          

 

Vaše stěhovavá psychiatrička

 

*Překlad Vladimíry Stavinohové

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak psychiatrička poslouchá Tři sestry

 Hledáš si někdy význam písniček? Kontext, ve kterém vznikly, autorovu pointu, kterou zamýšlel?   Se mnou v posledních dnech, kdy jsem měla více služeb na „záchytce“, zůstává Aida od Tří sester. Znáš ji?   Lou Fanánek podle mě zcela bravurně popsal delirium tremens a závislost na alkoholu v jediné písničce. (O alkoholismu a psychiatrii potom zpívá ještě v Pomeranči, a má pravdu, u nás „z rádia nikdy nehrajou Sestry“).   Pokud člověk pije tak dlouho, a tak intenzivně, že má v krvi skoro víc promilí než krvinek, a najednou se rozhodne, že přestane (nebo mu dojdou peníze), rozvine se u něj masivní odvykací stav, který může vyústit v delirium tremens. 50 % pacientů s deliriem tremens na něj zemře. Až tak vážný je tenhle stav.   Mezi typické projevy patří tzv. mikrozoopsie – vidiny malých zvířátek. „…Na vaně jsou bílý myši mezi nima Aida…“ Ale mohou se objevit i další zrakové halucinace – „Je tady Čingischán, Rumcajs i Cipísek…Možná Kaligula přijde s Mesalinou...“   Mohl
Okomentovat
Další informace

Jak se psychiatrička snaží nechat věci plynout

Umíš přijmout věci je tak jak jsou, i když se Ti to zrovna vůbec nehodí? Dokážeš v takové situaci neusilovat o změnu?  Zrovna teď bych si přála, aby některé věci byly jinak. Teda moje hlava by si to přála. Mentálně bych se nejradši vrátila ke svým běžným aktivitám a práci. Psychicky toužím po podzimních procházkách barevnými lesy a parky, dát si horkou čokoládu ve městě venku a využít toho, že mi ještě nemrznou prsty. Nebo být aspoň schopná udělat livestream na IG.  Moje tělo ale touží po klidu. Po odpočinku. Fyzicky jsem vyčerpaná a drtivou většinu svých oblíbených aktivit musím vypustit. Strašně mě to štve.  A hrozně ráda bych to změnila. Překonala to. „Hecla se.“ Jenže vím, že „přidat víc když už nemůžeš“ tady není tou správnou odpovědí. Následky by mohly být… Fatální.  Už jen z lékařské praxe mě napadá spousta odstrašujících případů, jak to dopadá, když si včas „nedáme oraz.“ Angíny mohou přejít v zánět hrudní dutiny. Vyčerpání v syndrom vyhoření a ten v depresi. Nedoléčené zlomeni
Okomentovat
Další informace

Jak si Alina výzbroj oblékla

 Znáš legendu o Mulan? Pokud ne, můžeš scrolovat níž na můj popis filmu, pokud ano, co říkáš na písničku Loyal, brave and true k nové hrané verzi? Nevím, jestli je to mou láskou k tomuhle příběhu nebo zpěvem Christiny Aguilery, ale ve mně ta písnička vyvolala spoustu otázek. První tři jsou asi jasné – jsem věrná, statečná a ryzí? Jsem tu pro své blízké, když mě potřebují? Stojím si za svými názory? Umím vystoupit z komfortní zóny? Jsem v kontaktu se svými pocity, znám se? Ne vždy se mi líbí moje odpovědi na tyhle otázky. Ale tím pádem vzniká alespoň prostor pro změnu. Vcelku nečekaně ale přišla otázka „kdo jsem bez své zbroje“, když jsem si dnes ráno oblékala lékařský plášť. Přichází s ním velká moc. Rozhoduju o životě jiných lidí v tom nejzákladnějším slova smyslu. Někdy si dokonce připadám, že jsem to jediné, co stojí mezi nimi a smrtí. A zodpovědnost v takové pozici může být zdrcující. (Proto je tak důležité pracovat jako tým ve zdravotnictví, sdílený tlak není tak smrtící).
Okomentovat
Další informace