V naší společnosti zaměřené na výkon je vítězství jediný uznávaný způsob bytí. Být nejlepší, nejrychlejší, nejbohatší, nejkrásnější, nejhubenější, nejsvalnatější… Nebo se tomu aspoň konstantně přibližovat.
A je jedno kolik psychologů a koučů a dalších bude inspirativně mluvit o tom, proč neúspěchy potřebujeme, a jak nás mohou posouvat dopředu dokonce více než výhry.
Pro některé z nás neexistuje jiná cesta než ta pod tlakem se zrakem upřeným k cíli, jakkoli vzdálenému či nedosažitelnému, ať to stojí co to stojí.
Také jsem byla vychovávaná k cílevědomosti, ostrým loktům a k tomu chtít víc. Ale zjistila jsem, že cena je pro mě příliš vysoká. Bere mi to maximum energie a dává minimum radosti. Je to cesta neustálé frustrace, protože být stále nejlepší ve všem (ruku na srdce) zkrátka nejde!
A často na to přijdeme, až když nás to stojí spánek, zažívání, pohybový aparát, vztahy, duševní zdraví, vlasy, postavu, radost, spontaneitu… Zkrátka kvalitu života a někdy i život samotný (drtivá většina nemocí je spouštěna či zhoršena dlouhodobým stresem, včetně rakoviny, duševních poruch i neurodegenerativních nemocí…).
Proto se mi tolik líbí tenhle citát. Připadá mi… Plný naděje. Někdy vyhraješ, jindy se něco naučíš. Ta „výkonostní“ část ve mně chce samozřejmě dodat: abych příště mohla zase vyhrát.
Ale ta část, která si uvědomuje, co mě už můj výkon všechno stál, si říká: učení je super! Protože díky učení je život zajímavější. Díky tomu nemusí být změny tak děsivé. Díky učení nám změny mohou dát nové znalosti, dovednosti, prožitky... A navíc neustále vyhrávání může být taky trochu nuda, nemyslíš?
Taky nás tenhle výrok svým způsobem směřuje k nehodnocení. Nehodnoť, zda to bylo dobře či špatně, co se stalo/co jsi udělal/řekl. Ale podívej se, jestli se v tom neschovává nějaká ta lekce pro příště, něco co ti do budoucna život může třeba zlepšit.
Je v tom pro mě určitá laskavost. Nevyhrála jsem, ale něco jsem se zato naučila. A to přece nikdy není prohra.
Přináší Ti tenhle citát také klid nebo Tě stresuje? Umíš v prohrách vidět pozitiva? A pokud ano, jde Ti i povznést se nad všechna hodnocení a brát věci prostě tak… Jak přijdou?
Vaše často se učící psychiatrička
Komentáře
Okomentovat