Všimnul/všimla sis někdy, jak báječný marketing má těhotenství? Všude v reklamách vidíš usměvavé těhotné ženy s hladkým těhotenským bříškem, jak si užívají těhotenského života! Jsou šťastné, aktivní a září!
Já zářila jen potem a zvratkama, většinu času.
Vím, že patřím k extrémním případům, stejně jako ženy z reklamy. Jen pár procent žen zažije zcela bezproblémové těhotenství nebo zcela vyčerpávající těžké. Většina je někde mezi. Nadávající na přibývající kila a hemorhoidy a u toho se ládující zmrzlinou v cukrárně s kamarádkou.
Já jsem se devět měsíců nebyla prakticky schopná zvednout z postele nebo se najíst. Dvě hospitalizace pomohly k tomu, abych byla schopná udržet v žaludku aspoň vodu. Zažila jsem scénáře, které jsem znala z vyprávění lidí s rakovinou na chemoterapii. Poněkud drsné přirovnání, že?
Zároveň jsem byla šťastná. Že to vůbec můžu zažívat, že můžu být mámou. Vnímala jsem, že to není samozřejmost. Byla jsem vděčná, že mému tělu se něco povedlo! Částečně povedlo. Protože celkově tenhle doslova jiný stav skoro vůbec nezvládalo.
Často jsem v rámci své práce a působení na sítích zmiňovala, že je zcela normální prožívat více i protichůdných pocitů naráz. Najednou jsem si ale nebyla jistá. Má to být přece to nejkrásnější období v životě! Připadala jsem si vadně, že je něco se mnou špatně. Že jsem o něco okradená. Jsem šťastná a zároveň v depresi! Výrazně mi pomohlo, když mi jedna blízká osoba řekla, že je holt těžký být zrovna šťastná s hlavou v záchodový míse od rána do večera nebo být aktivní s těžkou chudokrevností.
Pomohly dokonce i sociální sítě! Byla jsem vděčná každé odvážné upřímné ženě, která sdílela své strie, svou emoční labilitu, své divné chutě, svou únavu... Najednou reklamy byly vlastně opravdu jen reklamy. Opravdové příběhy zněly často dost podobně tomu mému. Nespíme, nejíme, jsme protivné a rozladěné a někdy si chceme postel rovnou přestěhovat na záchod, abychom si ušetřily všechny ty cesty.
Měla jsem pocit, že sotva se stávám mámou, už dělám něco blbě. A k mému překvapení jsem zjistila, že jsem vlastně úplně v pohodě. Že jen podléhám fantazii, které chceme všichni věřit. O našich tělech, o našem prožívání. Protože kdo by si nechtěl projít tak obrovskou změnou bez nežádoucích účinků? Jen s tím hezkým kulatým bříškem a zářící aurou. Já rozhodně závidím každé ženě a potažmo páru, kteří to tak měli.
Ve výsledku jsem vděčná za svoji zkušenost, opravdu jsem, i když značně bolavou a těžkou. Mám přece jen díky ní dceru. Jen jsem Ti chtěla říct, že možná nejsme v těch našich problémech a těžkostech tak opuštění, jak si někdy připadáme. Že možná vůbec nejsme ti „vadní“ my, ale narativ, který nám společnost nabízí. A my můžeme pomoct ho změnit!
Vaše naštěstí už netěhotná ale mateřská psychiatrička
Komentáře
Okomentovat